Prosociálnost
Prosociální chování
- Umět udělat něco pro druhé, aniž bych očekával aktivní odměnu
- opravdové štěstí přináší lidem prosociální chování, nejsou závislé na majetku, režimu…
- někdy snaha znehodnotit toto chování = nic se neděje bez vnitřní odměny
- Prosociální chování má být užiečné pro druhé, bez odměny, k dosažení sociálního cíle
Rozlišujeme prosociálnost
- elementární
- komplexní
Typy soc. chování:
- vertikální úroveň – podle míry úspěchu
a) explotační chování – vykořisťování druhých, plánovaná újma druhému
b) egoistické chování – prospěch subjektu, újmu druhého neplánuji
c) nelišné chování – prospěch subjektu, ten druhý nezíská ani neztratí hodnoty
d) kooperativní chování – oboustranný prospěch, něco za něco
e) pomáhající chování – prospěch druhé osoby, subjekt obětuje své hodnoty
f) altruistické chování – prospěch druhé osoby i za cenu své újmy
- horizontální úroveň
a) darování
b) sympatie a pozornost
c) pomoc k dosažení cíle
d) spolupráce
e) podpora
Prosociální chování je chování, které má být užitečné, nemůže vyplývat z povinnosti
Prosociální chování není to, co vyžaduje moje role
Chování k dosažení cíle – smiřování sociálního napětí, dosažení určité úrovně všech, např. minimální mzda
Podmínky prosociálního chování:
1. činnost má být ve prospěch druhých jednotlivců nebo skupině
2. vykonavatel ji nemá plnit jako povinnost vyplývající z jeho role
3. má být nezištné, nemá být požadované ze strany jiného jedince
Rozdíl mezi altruismem a prosociálním chováním – v mnohém je literatura nerozlišuje. Ale je to chování, které nekalkuluje se sebemenším ziskem, ale přináší nezištné uspokojení a klid.
Motiv
- prosociální
a) vzrůst hodnoty vlastního já
b) blahobyt druhých osob - není geneticky prokázaná, je daná výchovou
- antisociální
Tři teorie prosociálního chování
- teorie sociální výměny – velmi problematické, prosociální chování snižuje. Vyměňují si sympatie, služby, dobrý pocit z vykonaného skutku
- teorie normy sociálního chování – hnací silou je zvnitřnění normy.
Při aktivaci:
- stádium – člověk zvažuje, zda je pomoc nutná, zvažuje odpovědnost osoby za svůj stav
- spjato s mechanismy aktivaci pocitů odpovědnosti – ovlivňuje obraz sama sebe (pokud se považuji za prosociálního člověka, chci to dát najevo)
- stádium podle autora – zvažování prospěchu nákladu spojených s pomocí
- stádium – samostatná realizace prosociálního chování
- teorie empatie – dokáži se vžít do situace druhého. Základna motivů prosociálního chování
Co ovlivňuje naše prosoc.chování
Situační proměnné - vycházíme z negativního zážitku.
- Efekt přihlížejícího – ovlivňuje naše pros.chov. Vyjadřuje skutečnost, že ve skupině se snižuje míra pomoci a odpovědnosti jedince - nevím, do jaké míry můžeme zasáhnout, je to tzv. rozptýlená odpovědnost – ten druhý pomůže. Musíme vyzývat děti k pomoci druhým. Ovšem připojí-li se jedna osoba, připojí se další
Osobní proměnné –
- jsou moje dispozice k prosociálnímu chování. Uznání lidské důstojnosti. Schopnost umět druhé obdarovat.
Neodmyslitelné místo pro rozvoj prosociálního chování má na 2. místě škola - plyne z výchovného stylu, který používáme
Výchovný styl
- vytvořit z třídy výchovné společenství
- bezpodmínečné přijetí žáka
- atribute prosociálnosti
- vybízení k prosociálnosti
- induktivní disciplína
- odměny a trest užívat přiměřeně
- stanovit jasná pravidla hry
- vytvořit atmosféru radosti
- do výchovného procesu zapojit rodiče